Co tu bylo dřív, proč jsem přestala a krůčky k obnově

"Jsi dnes nějaká smutná Camill."

Povzdychla jsem si a promnula si oči.

Celou noc jsem nespala.

"Já vím co tě trápí."

"Proč mě nenecháš na pokoji?" Vykřikla jsem.

Kdyby mě někdo viděl, musel by mě považovat za blázna nebo schizofrenika.

Seděla jsem na posteli, vlasy rozcuchané, oči opuchlé a co bylo nejhlavnější byla jsem sama v pokoji.

Má slova totiž mířila na mé svědomí, které ke mně, z ničeho nic se prostě rozhodlo mluvit.

Vím, nemožné.

"Protože ti chci pomoc od tvých trápení. Věř mi, uleví se ti."

"Myslíš tím, že budu od rána do noci sedět u notebooku a hledat všemožné adresy blogů, které bývalý vlastníci opustili? Víš, že existuje taky normální život? Není jenom internet..."

"Tak proč přemýšlíš o spoustu článcích, co máš zrovna ty sama rozepsané už od roku 2012?"

Bohužel přesně nevím, kdy tento blog byl založen, ale můj úplně poslední článek v rozepsaných článcích (nemám ráda mazání článků) byl opravdu z 18.ledna roku 2012.

Když o tom teď uvažuju je neuvěřitelné, že mi ho ještě nesmazali.

Jak jsem se už zmínila, tenhle blog je můj úplně první.

Mám více blogů, které pro tuhle chvíli nejsou důležitá (nebojte, někdy se je dozvíte)

Začalo to tak, že jsem si našla novou kamarádku. Na tom samo o sobě není nic tak zvláštního, kdyby mě nezatáhla do tajemství blogování. V té době jsem milovala číst a psát nejrůznější příběhy.

To mě vede k otázce, co tu bylo dřív?

Ano tento blog byl především o mé literární tvorbě.

Měla jsem i design. (vždycky to čtu jako dresing vy ne?) Ano od té kamarádky, byla šikovnější než já.

Moje pokusy o pozadí blogu dopadly katastrofálně. (proto mám teď to co mám)

Když hledím zpátky, uvědomuju si, že jsem Vám sem na blog psala to, abyste nepsali články každý den, ale až se na to budete cítit. Ostatně tímhle jsem se v minulosti vůbec neřídila. (to mě samotnou třeba překvapilo)

Život mi nabídl hodně. Kromě literárního koníčku jsem i ráda tancovala, chodila do hereckého kroužku, hrála na hudební nástroj (že neuhádnete který? bylo jich totiž víc) a do toho se vlekly povinnosti do školy, takže jsem přestala stíhat.

Vzpomínáte na vlnu koment za koment? Možná to je i dneska.

Ano, dělávala jsem to taky. Napíšete někomu komentář plus stav se na mém blogu a on Vám vyhoví, či obráceně.

Jenže povšimnuli jste si něčeho?

Myslím, že ta myšlenka nebyla špatná. Zvýšila se Vám návštěvnost, ale...

První komentář:

"Krásný příběh. Atd..."

Další komentář:

"Něco, něco. Moc krásný příběh. Něco, atd..."

Myslím, že někdy vaše články jen tak přelétnuli očima a když viděli pozitivní komentáře, vyjádřili se k tomu podobně.

Je to tak i u vás? Jaký je k tomu Váš názor? (moc moc moc mě to zajímá, prosííím o vyjádření)

Proč jsem nesmazala blog?
Neměla jsem čas, přestala jsem se věnovat blogu a pozastavila ho, ale stejně jsem neměla to srdce ho smazat. Ano je to tak. Tvrdím Vám, jak nesnáším mazání (přitom je to pár kliků). Ono to tak ale není. Rozepsaných článků mám totiž hodně. Zůstaly mi tam mé literární začátky/útržky, které bych mohla použít i dnes (ano z blogů, kterých mám, je jeden literární). A s ním i bývalé komentáře, z niž některé zahřejí u srdce a jiné přinesou dobrou kritiku do dalších článků. (to proto jsem se tak zmiňovala před chvíli o těch komentářích)

Pfjůůůů....

To jsem se nějak rozepsala (raději už budu pomalu končit)

Celkem nedávno jsem si vymazávala plno oblíbených položek uložených v prohlížeči.

No a právě při tom jsem narážela na adresy blogů, které zůstaly opuštěné.

Tak jsem si řekla, proč neobnovit blogaření, vždyť mě to vždycky tak bavilo.

A baví, i když mi do toho skáče plno věcí.

Jenže, obnovení není žádná legrace.

Navíc co na ten blog budu psát?

Tak mě trklo, (jednou jsem dostala roli v hereckém kroužku kozu, fakt nekecám! Hrávali jsme pro nemocné děti, tak chápete ne?)že bych mohla najít během svého volného času nebo když se budu nudit blogy ze kterých by chtělo "sundat pavučinu a oprášit prach"

Byla by totiž škoda na některé zapomenout.

Vždyť si s tím ten člověk dal takovou práci!

Akoráv vyhledat ho a zkontaktovat ho už bývá složité.

Ale zase je pravda, že některé obsahují jen pár článků s nezajímavou tématikou a blokují hezkou doménu, po které by třeba zatoužil někdo jiný.

A já věřím, že správcové blogu to všechno nestíhají.

Mimochodem musím jím poděkovat, že tento blog ještě existuje (takže moc děkuju!)

Třeba jim ulehčím, nebo i Vy se mnou, práci.

Co říkáte?
Toť vše, už víte všechno... (možná)

V případě, že Vás ještě něco zajímá, budu Vás muset zase otravavovat se slůvkem "napsat komentář" :D